Alenka v říši divů po česku aneb kauza někdejších CS Fondů

"Jejda," zvolala Alenka, "někdo vytuneloval můj fond!"

Vše je naruby a na hlavu postavené - přesně tak se to má i s českým právním systémem, kde je vše, co má být správné špatně, kde jsou viníci odměňováni, nevinní trestáni, kde se doslova zastavil čas a kde obvykle skončíte na stejném místě, na němž jste začali. Neexistuje asi lepší způsob, jak popsat současnou situaci, v níž se ocitli někdejší investoři CS fondů.

Již celých 20 let čeká 60 000 investorů těchto fondů (pravda, nyní jich je o něco méně, mnozí již zemřeli) na kompenzaci ze strany českého státu v jednom z největších podvodů devadesátých let. Investoři přičítají vinu Finančně analytickému útvaru (FAÚ) a následně pak i Ministerstvu financí (MF), jež umožnily vyvedení 1, 2 miliardy Kč do zahraničí navzdory varováním, že jde o jasné tunelování fondů. Tyto ukradené finance byly poté, co je nejprve Ministerstvo financí "zmrazilo", následně zcela nepochopitelně "rozmrazeny" a rychle vyvedeny do ciziny. V šarádě, která následovala, Ministerstvo financí (v té době dohled nad finančním trhem) oddalovalo podání žaloby, čímž velice ztížilo práci policii, ať již v souvislosti s vrácením peněz, či zatčením pachatelů.

Zatímco úřady, které pochybily, jsou už dávno z obliga, české soudy po neskutečných průtazích rozhodly - a zde si připadáme skutečně jako Alenka v říši divů - že okradení investoři nejenže musí vrátit kompenzaci, kterou předtím pracně vybojovali, ale dokonce z ní mají zaplatit i úroky. Přesně tak! Odměňme viníky a potrestejme oběti! Takže investoři nejenže vrátili kompenzaci a zaplatili z ní úrok, ale nakonec ještě odešli s prázdnýma rukama.

Jak vlastně vůbec mohla taková absurdní situace nastat?

Nespravedlivý proces -

"Vinen! ...I když, možná by to přece jen chtělo nějaké důkazy"

Od počátku soudních tahanic s Ministerstvem financí uplynulo 15 let, během nichž stát nedokázal prokázat svou nevinu. Obvodní soud pro Prahu 6 nakonec dospěl k závěru, že investoři musí vrátit finanční kompenzaci, a aby toho nebylo málo, mají zaplatit ještě penále v podobě úroků z prodlení, a to proto, že mezitím prý došlo k promlčení. Promlčením se myslí období, kdy nárokující strana musí vznést oficiální nárok. Promlčení nároku se však řešilo už na samém počátku soudního sporu a pak znovu v roce 2012, a dopadlo ve prospěch investorů. Jenže v české říši divů a českém soudnictví je všechno naruby: Proč to všechno vlastně na konci nezrevidovat? Nebo ještě lépe, zrevidovat to poté, co už bylo vše uzavřeno? Revize takové základní premisy, navíc na samém konci soudního řízení, už byla sama o sobě dosti nezvyklá, ale zrevidovat celou kauzu po několika letech od vyplacení kompenzace, je nejenže nehorázné, ale hlavně to ani nemá žádné obdoby. Nebudeme až tak daleko od pravdy, když prohlásíme, že se zde otevřel zcela nový právní prostor! Sami soudci to nazývají absencí "dobrých mravů! - ale opět, v říši divů se nikdy na nějaké dobré mravy moc nehrálo, anebo snad ano?

Ve scéně, která se na nachlup podobala soudnímu procesu v Carrolově slavné knize Alenka v říši divů, předsedající soudce připustil veškerý důkazní materiál předložený Ministerstvem financí s ohledem na promlčecí dobu, avšak odmítl jakýkoliv důkazní materiál předložený AKRO investiční společností, a.s., která zastupuje poškozené investory. A tak, aniž by byli zástupci poškozených investorů jakkoliv vyslechnuti, byl jejich důkazní materiál shledán nadbytečným. A pravda je bohužel taková, že nevhodné důkazní materiály by mohly celý případ ještě víc zamotat.

Soudce se v písemném odůvodnění rozsudku nespokojil pouze s výlučným uznáním důkazního materiálu ze strany státu (což by možná opravdu nestačilo), ale rozhodl na základě dalšího "důkazního materiálu", který nikdo ze zúčastněných vůbec nepředložil. Což konkrétně znamená, že stejně jako v Carrolově literárním soudu se srdcovým spodkem byl rozsudek vynesen s přihlédnutím k důkazům, které byly dodány až dodatečně.  

Chachá. ... Na základě tohoto "spravedlivého" rozsudku musely být finanční kompenzace navráceny státu, navíc s dodatečně vyměřenou pokutou (zde už opravdu zůstává rozum stát) v podobě úroku 8,05 % p.a. Ano, AKRO investiční společnost, a.s. mohla předejít riziku placení jakéhokoliv úroku tím, že by byla navrátila kompenzaci dříve (a to čistě jen z obavy, že by k něčemu podobnému mohlo později stejně dojít), ale podle českých zákonů by takový krok, tedy navrácení kompenzací, znamenal pro už stejně ožebračené investory jediné - ztratili by jakýkoliv nárok na další vymáhání této kompenzace. V soudní při s českým státem nebyla tedy žádná šance vyhrát. Upřímně řečeno, nechť je to lekce pro každého, kdo by doufal, že se někdy od českého státu dočká nějaké kompenzace, nepochybně to odradí všechny, kdo by se kdy o něco takového v budoucnu vůbec pokusili.

Naprosto amatérský a pomatený rozsudek nikterak právně nerozlišoval mezi majetkem jednotlivých fondů, natožpak majetkem investiční společnosti. (Docela k smíchu, že?) Přiznejme si, že právní detaily typu, kdo se vlastně s kým soudí, jsou pro mnohé nudné! Skutečnost, že investiční společnost fungovala pouze jako prostředník, který se pokouší vyjednat kompenzaci pro některé z fondů, jež spravuje, zjevně nikoho nezajímala. Vzali to všechno jedním vrzem, takže, jak se v češtině říká, vznikl tím pěkný guláš; v praxi to znamená, že investoři v jednom fondu musí splatit závazky úplně jiných investorů, jiného fondu. Tento absolutně nesmyslný rozsudek, který je zcela v rozporu s podstatou základů celého systému fondů kolektivního investování, významně podrývá důvěru v Českou republiku jako takovou - nikdo ji již nemůže brát jako spolehlivého finančního partnera. Ale to není žádná novinka.

Během odvolání Městský soud v Praze potvrdil, že nejspíš došlo k procedurální chybě, ale na tu prý Městský soud nemůže brát zřetel. Proč tomu tak je, však již nikterak nevysvětlil. Tento odvolací soud konstatoval, že povinnost platiti úrok vyvstala ze zákonných důvodů, a tím pádem není možné tento nárok zpochybnit. A že tento konvenční výklad zákona má za výsledek jediné - potrestání obětí a odměnění viníků, to již nikdo nezohlednil...

Ústavní soud se nestranností předchozích rozsudků zabýval jen okrajově (nejspíš je to pro něj novinka), zato však chlácholivě konstatoval, že: "předchozí soudy se případem zabývaly skutečně pečlivě a zevrubně zdůvodnily svá rozhodnutí." Svým způsobem má Ústavní soud pravdu, stát se svému státnímu případu věnoval vskutku pečlivě a opravdu pečlivě zvážil všechny své "státní" důkazní materiály... a aby to vypadalo o něco lépe, soudce pak přidal pár dalších, aby se neřeklo. Tak nač ten povyk kolem? 

Cílené protahování procesu -

Aneb když se čas zastavil

Třebaže je Česká republika proslulá vskutku hlemýždím tempem, jímž pracuje její soudní systém, na což si stěžuje dokonce i sám pan prezident, v případu někdejších CS fondů to překonalo veškerá očekávání. Opakované žádosti ze strany AKRO investiční společnosti o urychlené projednání, přesně ve stylu říše divů, kde je vše naruby, vedly pouze k tomu, že stát nejenže úmyslně, ale hlavně zcela neospravedlnitelně protahoval soudní proces a posléze sám sebe odměnil za průtahy zákonem vynuceným úrokem ve výši 8.05 % p.a.! Vskutku zvrácené!

A aby toho nebylo málo, nedávno došlo k dalšímu "kotrmelci", a to když se Česká televize dostala do křížku s českými soudy kvůli svým reportážím o procesu v roce 2015. ČT se postavila proti rozsudku, proto to již nebudu jakkoliv více komentovat. Pokud jde o další pozadí celé záležitosti, majetek jednoho známého českého podnikatele s dobrými politickými konexemi nechaly švýcarské úřady dle zvěstí zmrazit, v souvislosti s jeho snahou vyvést kapitál ze země poté, co je na to upozornil systém hlášení podezřelých transakcí (STR). Dle zpráv z médií se švýcarské úřady domnívaly, že by mohly inkriminované peníze pocházet z podvodu kolem CS fondů. V současnosti je však bohužel situace taková, že je musely opět rozmrazit kvůli nedostatku důkazů. Nenapadá vás tedy logická otázka: šlo skutečně o nedostatek důkazů, či spíš o nedostatečnou spolupráci českých úřadů?

Ať už je pravda jakákoliv, je potřeba říci, že hlavní institucí odpovědnou zpracovávat podněty STR, ať již na domácí scéně, nebo mezinárodně, je Finančně analytický útvar (FAÚ). No ano, týž úřad, jehož šlendriánství umožnilo kdysi celý podvod. Tím pádem zmrazení a následné rozmrazení těchto aktiv, pokud byly skutečně spojené s podvody kolem CS fondů, nakonec celý kruh pěkně uzavřelo: a jako v Alenčině říši divů, vše končí tam, kde to vlastně začalo.

Kauza někdejších CS fondů zesměšnila celý český právní systém. A také zjevně donekonečna se táhnoucí soudní proces, který nejenže "podtrhl" investory někdejších CS fondů, český kapitálový trh, ale také společnost jako takovou. Formálně vedený spor zcela podkopal tradiční pojetí dobra a zla, viny a neviny. Každý však sám vidí absurditu českého právního (spíš bezprávního) systému, na vlas podobnému Carrolově říši zázraků, v níž stát donebevolajícím způsobem překrucuje zákony a vykládá si je, jak se mu zlíbí, a celý systém pobídek je tak od základů pokřivený.

Jenže, pro tisíce stárnoucích investorů někdejších CS fondů, není česká "říše zázraků" pohádkovým výplodem fantazie, ale tvrdou každodenní realitou. Poslední nadějí na spravedlnost pro tyto investory je už jen Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Jeremy Monk

Investiční ředitel

AKRO investiční společnost, a.s.

Email: Jeremy.monk@akro.cz

28. ledna 2020

Detailnější analýzu případu naleznete na: https://www.praguepost.com/opinion/do-investors-in-the-former-cs-funds-hold-a-european-trump-card , další informace pak na https://www.akro.cz/ a https://www.akro-blog.cz/

Článek můžete sdílet na sociálních médiích kliknutím na níže uvedený odkaz: www.akro-blog.cz/l/alenka-v-risi-divu-po-cesku-aneb-kauza-nekdejsich-cs-fondu/