Nesplacené dluhy Velké Prahy (a odpovědnost českého státu za ně)
Letos si připomínáme sté výročí vzniku takzvané Velké Prahy, kdy byla Praha spojena s 38 okrajovými předměstími v jeden správní celek. Uprostřed všech nadcházejících obecních oslav, výstav a sebechvály se zamysleme nad tím, jak bylo toto rozšíření financováno a proč i po 100 letech zůstávají některé dluhy nesplacené.
Je to příběh malosti a lstivosti, který se v oficiálních pražských občanských dějinách překvapivě neobjevuje. Přesto odráží přetrvávající malost a provinčnost, proti které usilovně bojovali už otcové zakladatelé republiky: Masaryk, Edvard Beneš či pražský primátor Karel Baxa. Zde je příběh, můžete posoudit sami.
1922: Financování rozšíření
Rozšíření a integrace stávajících pražských čtvrtí s okolními předměstími, včetně Dejvic, Karlína, Smíchova, Vinohrad a Žižkova, si vyžádaly masivní investice do pražské infrastruktury. K financování této expanze vydalo město v roce 1922 dolarové dluhopisy v hodnotě 7,5 milionu dolarů a podobně velké dluhopisy v hodnotě 1,5 milionu liber (7,5 milionu dolarů).
Tento dodatečný dluh ve výši 15 milionů dolarů sice více než zdvojnásobil zadlužení Prahy, zároveň však umožnil obrovské dodatečné investice do města. Výnosy byly použity na financování "výstavby elektrárny, nákupu a výstavby plynáren a rozšíření vodovodů a tramvajových tratí na celém bývalém předměstí".
Pražská emise dluhopisů byla významná nejen svým rozsahem, ale i historicky, neboť navazovala na průkopnický úspěch československých dolarových a šterlinkových dluhopisů vydaných v roce 1922. Jednalo se o první mezinárodní emisi dluhopisů středoevropského státu po 1. světové válce.
Příliv zahraniční měny spojený s těmito emisemi dluhopisů (a následnými emisemi dluhopisů, jako byly emise města Karlovy Vary 1924 a První české sklárny 1924) přinesl tolik potřebnou zahraniční měnu a pomohl stabilizovat celou československou ekonomiku. Zatímco jinde v Evropě panoval chaos a nestabilita, na 20. léta se v Československu vzpomíná jako na La Belle Époque.
1946: Prodloužení splatnosti, ale český stát za dluh ručí
Jak vysvětluje oficiální historie Prahy: "Německá okupace [za 2. světové války] zanechala hospodářství města v naprostém rozvratu, avšak horší situace nastala až po ní. Znárodněním v roce 1945 město natrvalo přišlo o své finanční ústavy, elektrárny a plynárny, tedy o své nejcennější hospodářské subjekty''. V této situaci byla v roce 1946 prodloužena splatnost dluhopisů vydaných Prahou v roce 1922, přičemž odpovědnost za jejich splacení převzal československý stát. Investoři možná doufali, že dluh krytý státem je bezpečnější než dluh obecní, avšak brzy se přesvědčili o opaku.
1952: Československo nesplácí své dolarové půjčky
Po komunistickém puči v roce 1948 Československo v roce 1952 nesplatilo všechny své dolarové dluhy a v roce 1959 ani dluhy v librách šterlinků. Zatímco v případě šterlinků bylo rychle dosaženo dohody, jednání o dolarovém dluhu se táhla celá desetiletí. Teprve v roce 1984 bylo dohodnuto memorandum o postupu a v roce 1986 bylo podepsáno konečné vyrovnání.
1987: Československo neplní své závazky v souvislosti s "konečným vyrovnáním".
Podle podmínek konečného vyrovnání z roku 1986 měli držitelé dluhopisů, kteří přijali a předložili své dluhopisy podle dřívějšího memoranda o postupu, obdržet 95 ½ % nominální hodnoty svých dluhopisů (k počáteční záloze ve výši 2 ½ %, kterou již obdrželi, když byly jejich dluhopisy označeny jako způsobilé). Většina držitelů dluhopisů tedy měla nárok na 98 % nominální hodnoty svých dluhopisů.
Tím měla celá záležitost skončit. Oficiálně nabídka platila do konce kalendářního roku 1987, ale pak náhle a nevysvětlitelně peníze v květnu 1987 došly. Zatímco většina profesionálních investorů své platby skutečně obdržela, protože své dluhopisy neprodleně předložili k proplacení, mnoha soukromým investorům, zejména těm, kteří sídlili mimo velká města nebo v zahraničí a své dluhopisy předložili později, bylo sděleno, že peníze "došly".
Co se tedy stalo? Podmínky konečného vypořádání (které české MF nezveřejnilo) požadovaly, aby československé ministerstvo financí poskytlo 80 % prostředků potřebných k financování vypořádání a další peníze ''podle potřeby''. Tyto dodatečné prostředky však nikdy nebyly zaslány, takže většinou drobní investoři, často čeští emigranti/patrioti žijící mimo velká města, kteří podle předsedy Ochranné rady zahraničních vlastníků dluhopisů (OPZV) ''nakoupili dluhopisy ve svých místních církvích a spolcích, aby podpořili vlast'', nedostali žádnou náhradu. Je neuvěřitelné, že československé ministerstvo financí nesplácelo vyrovnání, když se odhadovalo, že k úplnému financování vyrovnání stačí jen dodatečných 1/4 milionu dolarů. Jak malomyslný může člověk být?
1989: Československo se odvolává na suverénní imunitu
Tím však lumpárny neskončily. Malé skupině investorů, kteří náhodou drželi dluhopisy, jež byly předmětem rozsudku Nejvyššího soudu v New Yorku proti československému státu (tzv. Augsteinovy dluhopisy), bylo nabídnuto pouze 20 % jejich nominální hodnoty.
Když se držitelé Augsteinových dluhopisů pokusili žalovat jak československé MF, tak Ochrannou radu zahraničních držitelů dluhopisů (FBPC - orgán zastupující držitele dluhopisů), odvolal se československý stát na suverénní imunitu (Jacob Oliner, v. Československá socialistická republika a Ochranná rada zahraničních držitelů dluhopisů (1989)). V důsledku toho musela být žaloba proti FBPC rovněž zamítnuta. Bylo jasné, že s využitím suverénní imunity neměli držitelé dluhopisů žádné prostředky nápravy. FBPC, otřesená žalobou, se stala neaktivní a byla rozpuštěna.
1993: Kolektivní amnézie
Od roku 1993 český stát, jeho agentury a hlavní město Praha opět vydávaly dluhopisy. V jejich nabídkových oběžnících se neobjevuje žádná zmínka o historii nesplácení dluhopisů, o "konečném vypořádání" ani o využití suverénní imunity. Vzhledem k nečinnosti FBPC se české MF snažilo podmínky Vyrovnání z roku 1986 nezveřejňovat. Kromě toho bylo MF ve střetu zájmu, neboť šlo o instituci, která (a) nesplnila závazky držitelů dluhopisů v rámci Vyrovnání, avšak po většinu 90. let také (b) působila jako orgán dohledu nad finančním trhem, jehož úkolem je ochrana investorů.
Odpovědi MF na dotazy autora týkající se zbývajících nesplacených dluhopisů byly neskutečné. Opakované žádosti nejen na MF, ale i na bývalého (Irving Trust NY) a současného (ČNB) platebního agenta MF o kopii Konečného vypořádání byly ignorovány [i]. V písemné korespondenci MF tvrdilo, že promlčecí lhůta uplynula v roce 1986, tedy 20 let poté, co měla nastat splatnost dluhopisů, přičemž zcela ignorovalo existenci vyrovnání z roku 1986 a následné neplnění tohoto vyrovnání v roce 1987.
V tomto podivném kafkovském světě již vyrovnání z roku 1986 neexistuje. Možná nikdy neexistovalo?
Nedodržení povinností, podvod a nezveřejnění informací
Bohužel pro české ministerstvo financí nedávný nález podepsané kopie závěrečného vyrovnání z roku 1986 spolu s podpůrnými dokumenty v archivu FBPC v knihovnách Stanfordovy univerzity odhalil povahu neplnění povinností ze strany MF, následného podvodu a nezveřejnění relevantních informací. Bez těchto dokumentů by pravda nikdy nevyšla najevo.
Bylo neuvěřitelnou úřední malicherností, že nedošlo k úhradě vyrovnání, když zbývalo doplatit pouze 1/4 mil. dolarů. Absence jakékoliv zmínky o neplnění závazků (a využití suverénní imunity) v prospektech následných emisí a ignorování žádostí držitelů dluhopisů o kopie dokumentace k vyrovnání jen umocňují vnímání neslušnosti úřadů a úředníků.
Skutečnost, že jak město Praha, tak český stát od roku 1993 vydaly nové dluhopisy v době, kdy byly stále v prodlení se splácením svých předchozích dluhopisů, vzbuzuje pochybnosti. Emisí dluhopisů "Jménem republiky" v roce 2018 ke stému výročí vzniku Československa ministerstvo financí svému pokrytectví nasadilo korunu. O relativně nedávném nesplácení dluhu v rámci Vypořádání, dle kterého měly být splaceny původní československé dluhopisy (spolu s dluhopisy města Velké Prahy & Karlových Varů), samozřejmě ani zmínka.
Budou konečně splaceny dolarové dluhopisy?
Budou 100 let po vydání konečně splaceny dolarové dluhopisy města Prahy a další dluhopisy, které byly předmětem Vyrovnání z roku 1986? Aby to autor osobně zjistil, zahájil nedávno soudní řízení proti Ministerstvu financí ČR s malým reprezentativním vzorkem těchto nesplacených dluhopisů, z nichž většina byla označena razítkem jako způsobilá ke splacení v souladu s Vyrovnáním z roku 1986. Pět z dluhopisů předložených k proplacení se vztahuje k československé státní půjčce (1922), dále byly zahrnuty také dva dluhopisy města Karlovy Vary (1924) a jeden dluhopis města Velké Prahy (1922).
Autor žádá, aby stát konečně dodržel podmínky[ii] vyrovnání z roku 1986.
Jeremy Monk
Praha, 21. června 2022
Doslov
Autor se domnívá, že dodržením Vyrovnání z roku 1986 může nová česká vláda s minimálními náklady pomoci obnovit důvěru v český kapitálový trh, který léta trpěl řadou skandálů a kontroverzí. Jakékoli zlepšení důvěry by se samozřejmě odrazilo v nižší "rizikové prémii" a nižších nákladech na dluhovou službu.
Je třeba zdůraznit, že ačkoli autor drží některé z těchto nezrušených dluhopisů, AKRO investiční společnost, a.s., ani žádný z fondů, které spravuje, nemá na těchto dluhopisech přímý zájem a ve skutečnosti nedrží žádný český státní dluh.
Mnozí klienti AKRO, zejména bývalí investoři do CS fondů, jejichž prostředky byly v roce 1997 "vytunelovány" po opakovaných nesprávných postupech úředníků MF, si až příliš dobře uvědomují nefunkční kulturu a nedostatek odpovědnosti, které dosud na MF panovaly.
Níže je uveden odkaz na vypořádání, které MF odmítlo zveřejnit.
Důležité upozornění
Tento článek nepředstavuje názor ani investiční doporučení týkající se nákupu či prodeje jakéhokoliv cenného papíru.
[i] Společnost Computashare/Irving Trust odkázala autora na vydávající orgán. ČNB mezitím tvrdila, že "do působnosti ČNB nespadá nakládání se státním dluhem nebo údajným státním dluhem".
[ii] Vyplaťte 95 ½ % nominální hodnoty. Byly předloženy dluhopisy v nominální hodnotě 2 900 USD.